MÁ CESTA K DECHU
aneb... jak dýchám, tak žiji
Motto
"Vytvářejte si sami sluneční paprsky.
Nehledejte krásu a sluneční svit tam venku.
Ponořte se do dýchání. Nádech….Výdech…
Vaše vědomí tak začne pronikat dovnitř, kde se cítíte bezpeční.
Vneste do svého srdce klid a mír.
Vědomé dýchání posiluje a léčí.
Když venku zuří bouře, budete vědět, jak se máte vrátit zpátky k sobě.
Dobře pečujte o svůj ostrov – tam uvnitř je překrásně.
Váš bezpečný ostrov je vždy s vámi, ať jste kdekoli.
V rozbouřeném oceánu života najdete útočiště ve svém nitru."
Thich Nhat Hanh
Dýchám, tedy jsem
Dýchání je základním, nepřetržitým procesem, který nás provází každým okamžikem našeho života. Kvalita dýchání ovlivňuje stav našeho těla, naši vitalitu ale i náš psychický a emoční stav. Jako miminka jsme dýchali dokonale - do bránice a do celého tělo. Je to přirozené nastavení každého z nás. Avšak většinou jsme vlivem různých životních situací, zejména těch stresových a psychicky náročných začali dýchat nedostatečně: zrychleně, povrchně, přerušovaně, nevyužíváme plnou kapacitu plic. Naučíme-li se znovu dýchat pomalu, hluboce a vědomě, výsledkem bude posílení našeho fyzického těla na všech úrovních, zvýšení vitality, snížení vnitřního napětí, klidná mysl a rozšířený náhled na vše, co se v nás a kolem nás děje. Začneme-li dýchat vědomě, budeme i vědomě žít.
Na začátku kostrbatá, na konci nádherná
Začátek mé cesty poznání sebe skrze dech byl hodně kostrbatý a náročný. Bylo to na počátku mé jógové éry, když jsem více začala pozorovat sebe skrze pohyb a postupně pozornost přešla i k dechu. Zjistila jsem, že nejsem schopna udělat ani dva plynulé nádechy a výdechy. Dech byl hrbolatý a kostrbatý, různě se zasekával... Čím víc jsem se soustředila, tím to bylo horší. V tu chvíli mi však bylo jasné, že můj dech odráží můj způsob prožívání a že jeho kořeny jsou v raném dětství. A taky to, že je to cesta ke změně.
Od té doby jsem prošla mnoha fázemi. Od pokusů pouze plynule dýchat, přes různé techniky pránájámy, dechové terapie jako Rebearthing, dechové techniky jako Wim Hofova technika, Oxygen Advantage, Butejkova metoda... hltala jsem spoustu informací a studovala různé přístupy k dechu. Z každého jsem si vzala dílek do mé kompletní skládačky.
Ale hlavně - objevovala jsem spoustu nových vjemů a pocitů v sobě. Začala jsem se díky dechu dostávat do stavů meditace a vnitřního klidu, do stavů, kdy mě myšlenky přestávaly ovládat a já najednou věci viděla z odstupu. Zjistila jsem, že začínám jinak reagovat v různých situacích, že nereaguju emočně jako dřív, ale mám možnost volby jednat z pozice klidu. Bylo to pro mě neuvěřitelné zjištění a velké osvobození. Díky dechu si dokážu mnohem víc užít každý okamžik, jako by se mé prožívání rozšířilo.
Moc mě těší své zkušenosti předávat dál.
Moje poznání
Každá fáze, každá technika, každá praxe mě něčím obohatila. Občas to byl i krok zpět, ale i to je někdy k získání poznání potřebné. Po fázích "tréninku" dle určitých postupů, ať už jógových či různých dechových metod, díky kterým jsem mohla vnímat, jak na ně mé tělo reaguje, jsem přešla k metodám čistě intuitivním. Naše tělo má moudrost a ví, jak se k ní navrátit. Pro někoho jsou techniky a postupy na cestě důležité a držet se jich určitou dobu pro ně znamená pokrok. Jiným je to úplně proti srsti a představa, že se budou muset držet nějakého postupu a ještě každý den určitou dobu v nich vyvolává velký odpor. Je skvělé, že cest je spousta, každý si může najít tu svou. A tak je to v pořádku, protože každý jsme jiný a máme za sebou jiné prožitky a zkušenosti.
Vědomé dýchání mě provází každý den, během dne si dávám několik zastavení s dechem, s propojením sama se sebou. Každé zastavení je jiné, nechávám na těle, ať si řekne, co je pro něj teď nejlepší. Co mu udělá nejvíc dobře. Každé mě však přivádí zpět k sobě, ke svému zdroji klidu a bezpečí, kde mi je dobře.
Poznatky o dechu
- dýchání je odrazem našeho emočního prožívání
- emoce ovlivňují náš dech a ten pak zpětně ovlivňuje naše prožívání i tělesný stav, také naše myšlenky
- dechem můžeme ovlivnit celé naše bytí
- pokud dýcháme tak, že je náš dech funkční, tichý a klidný, jsou klidné i naše myšlenky a emoce
- dechem do bránice posilujeme s každým nádechem náš hluboký stabilizační systém a chráníme naše záda před zraněním
- vědomý dech nás spojuje s přítomným okamžikem a dělá náš prožitek hlubší
- pomalý dech vyživuje každou naši buňku kyslíkem a aktivuje parasympatický nervový systém, ve kterém může naše tělo regenerovat a obnovovat
- pomalým dechem přímo působíme na náš hormonální systém a snižujeme hladinu stresových hormonů
Na závěr
Čas věnovaný vědomého dechu se nám několikanásobně vrátí. Odrazí se to nejen na našem prožívání, které bude mnohem klidnější, hlubší a radostnější, ale také na našem zdraví. Začneme-li dýchat pomalu, mnohem lépe okysličíme každou naši buňku, všechny tkáně a orgány, buňky budou vyživenější, budou lépe fungovat a budou se lépe regenerovat. Stoupne naše výkonnost a kondice, během pohybu se tak rychle nezadýcháme. Dechem do bránice aktivujeme náš hluboký stabilizační systém, naše záda budou v bezpečí, budeme se snadněji a lehčeji pohybovat.
Nějaký jogín řekl, že děti dýchají do pat a staří lidé jen do horních částí plic. Začneme-li vědomě dýchat do celého těla, budeme s každým nádechem naše tělo celkově energetizovat, dodávat mu sílu a vitalitu. Každý vědomý nádech a výdech nás kotví v přítomnosti. V přítomnosti je život. Nežijeme ani v budoucnosti, ani v minulosti. Vědomý dech nám pomůže prohloubit každý okamžik v přítomnosti. Pomůže nám oprostit se od minulosti i strachu z budoucnosti.
Tady a teď můžeme zažít blaženost.